Na návštěvě u Anny Frankové

Při prohlídce se pomalu postupuje celým domem. Lidí je tolika, že vlastně prohlídka je také „jakási“ fronta. Nejvíce času asi strávíte u modelu domu s tajným vchodem do prvního patra, kde se Anna s ostatními skrývala. Skromné vybavení odráží těžkou dobu válečné doby. Za posunovací knihovnou – tajným vchodem – postupujete dál po úzkém schodišti do prvního patra. Ocitnete se v menších pokojích. Utemněná okna odráží snahu o největší utajení. Nikdo se přece nesměl dozvědět, že se nahoře nakonec ukrývalo osm osob.  Což muselo být v tak malém prostoru depresivní. Museli být přes den potichu, nesměli ani větrat. Stěny si polepovali obrázky a četli knihy.

Ukrývali se v zadním traktu kanceláří firmy Opekta, kde jim pomáhal český Němec Victor Kugler (rodák z Vrchlabí) společně s dalšími pěti lidmi. Anna chtěla být novinářkou, a když její otec po válce objevil deník, rozhodl se jej vydat. Ministr holandské vlády Gerrit Bolkestein vyzýval občany už v březnu 1944, aby si dokumenty a nahrávky z války schovávali a pomohli tak zachovat každodenní problémy v době války. Právě tato politika, pomohla později vydat Annin deník.

„Když chcete tvořit budoucnost, musíte znát minulost,“ řekl Otto Frank, otec Anny. To je jen malá ukázka z hlubokých myšlenek, které zde můžete načerpat.

Současná expozice k tajným prostorům navíc přidává dobové fotografie, kopii Annina deníku, ale i krátká videa z deportace židů. Zvláště dojemné jsou pak útržky z deníku.